• Od gotiky po empír

Expozice, připravená v roce 1997 Moravskou galerií v Brně z jejích sbírek pro výstavní prostory Regionálního muzea v Mikulovském zámku. Záměrem tvůrců bylo prostřednictvím nejhodnotnějších a nejzajímavějších muzejních exponátů představit vývoj životního stylu od gotiky po počátek 19. století. Na rozdíl od klasických zámeckých instalací, jejichž cílem je vytvořit iluzi úplného zámeckého interiéru, jedná se o muzejní pojetí, vyzdvihující jednotlivé umělecké předměty, charakterizující výtvarný sloh dané doby. Slohové rozpětí expozice se váže k historii zámku (od gotického hradu přes renesanční období s kardinálem Františkem Dietrichsteinem, barokní s častými návštěvami Marie Terezie v Mikulově po připomenutí pobytu Napoleona Bonaparte). V rámci těchto období expozice tvoří reprezentativní obraz uměleckého řemesla a vývoje bydlení, vítaný návštěvníky zámku a využívaný školami pro svoji vzdělávací kvalitu.

• Galerie Dietrichsteinů

Galerie významného moravského šlechtického rodu, jehož někteří představitelé spoluvytvářeli evropské dějiny, prezentuje v příbězích osobností rodu historii zdejšího kraje. Dietrichsteinové udržovali svůj dvůr v Mikulově od roku 1570 do konce druhé světové války. S jejich společenskými, politickými a hospodářskými úspěchy byl vždy svázán rozvoj či úpadek Mikulova. V expozici jsou vystaveny obrazy ze 17.-20. století, souvislá galerie portrétů majorátních pánů a jejich dětí. Instalaci doplňují exponáty související s dějinami zámku, města a panství Mikulov.

Součástí expozice je unikátní ženské renesanční roucho - oděv Markéty Františky Lobkowiczové, rozené Dietrichsteinové.

Fond historických oděvů na území Čech a Moravy byl obohacen o velmi významnou a mimořádně dobře dochovanou památku - oděv z rakve Markéty Františky Lobkowiczové (?1597-1617), pochované s manželem Václavem Vilémem Lobkowiczem (1592-1621) v kryptě farního kostela sv. Václava v Mikulově. Pohřební oděvy obou manželů získalo v roce 2003 Regionální muzeum v Mikulově v souvislosti s antropologickým výzkumem kosterních pozůstatků obou manželů, který provedla RNDr. Eva Drozdová. Oděv Markéty Františky konzervovala v roce 2005 akademická malířka Vendulka Otavská.
Markéta Františka, dcera moravského podkomořího Zikmunda II. hraběte Dietrichsteina a Joanny z veronské šlechtické rodiny Scaligerů, patřila ke třetí generaci mikulovských Dietrichsteinů. Do roku 1616 je uváděna jako dvorní dáma císařovny Anny, manželky císaře Matyáše. V únoru 1616 se provdala a rok poté zemřela po porodu svého prvního syna.
Šat Markéty Františky je vynikajícím příkladem ženského oděvu raného 17. století, dochovaného v Evropě jen velmi vzácně. Vzhledem ke krátké životní pouti Markéty Františky můžeme předpokládat, že šaty byly zhotoveny kolem roku 1616. Soubor se skládá ze znamenitě ušitého živůtku a okázalého reprezentativního pláště s visícími rukávy, zvaného ropa, zhotoveného z ručně stříhaného sametu. Oba díly oděvu mají tuhé límce, které podpírají rafinovaný krajkový límec. Rukávy živůtku jsou zdobeny jemnými hedvábnými manžetami. Takové doplňky se zachovaly zcela výjimečně. Soubor je doplněn širokou sametovou sukní. K pohřební výbavě patří dále pletené hedvábné punčochy, podvazky z pruhů hedvábné látky zdobené paličkovanou krajkou se střapečky, zavázané stuhy z obuvi a také polštářek vyplněný dlouhými lidskými vlasy. Šaty Markéty Františky představují španělskou módu horních vrstev společnosti. Tuto módu lze sledovat i na řadě portrétů pocházejících z oné doby. Převládala na vídeňském dvoře, a jak můžeme vidět u Markéty Františky, španělský oděv nosila i moravská šlechta.

V sezoně 2009 byla expozice doplněna o nově restaurované předměty. Pozdně gotický krucifix - dřevořezba, hlásící se k přelomu 16. a 17. století, náležel k vybavení zámecké kaple. Nyní je instalován v sále věnovaném kardinálu Františku Dietrichsteinovi. Je možné předpokládat, že právě jím byl pro zámeckou kapli objednán.
Pro rokokové dámské šaty, v nichž byla do rakve uložena Marie Anna Josefa Dietrichsteinová (1705-1764), byl s ohledem na požadavky vystavení - stálá teplota, vlhkost, minimální osvětlení - vyčleněn prostor kabinetu vklíněného do silného renesančního zdiva pláště zámku. Šaty jsou ušity z hedvábí podle francouzské módy šedesátých let 18. století: úzký živůtek s hlubokým výstřihem a úzkými tříčtvrtečními rukávy, sukně velmi široká v bocích. Restaurátorku ak. malířku Vendulku Otavskou opět překvapil dobrý stav dochování oděvu. Spolu s šaty jsou vystaveny též střevíčky s textilním svrškem, které k oděvu náležejí.

• Touha a důstojnost / Ze sbírek rodu Dietrichsteinů

Sběratelské záliby mikulovských Dietrichsteinů napříč staletími

Nová expozice přiblíží jednu ze sfér osobního života rodiny Dietrichsteinů prostřednictvím nejrůznějších sběratelských zálib či vášní, odborných zájmů a tužeb jednotlivých jejích příslušníků. Dochovaná část rozličných sbírek – výsledek sběratelského úsilí uměnímilovných, historii obdivujících či přírodovědně založených členů rodiny – dokazuje, že starobylý rod Dietrichsteinů vždy patřil ke špičkám vzdělané a kultivované aristokratické společnosti.

• Zámecká knihovna

Zámecká knihovna patří k nejvýznamnějším dochovaným celkům na mikulovském zámku, který nebyl zničen požárem v roce 1945 a až na menší změny si zachoval podobu z 18. století. Nachází se v barokní budově, sevřené dvěma gotickými věžemi, při vstupu do zámeckého areálu. Její historické prostory tvoří tzv. studovna a velký knihovní sál. Zde je v původních barokních skříních z 1. poloviny 18. století uloženo přes 11 000 svazků knih dietrichsteinské knihovny a další svazky ze šlechtických knihoven z Jaroslavic, Moravských Budějovic a Plavče. Základ knihovny položil Adam z Dietrichsteina (1527 - 1590), císařský vyslanec na španělském dvoře, rozmnožil ji pak především kardinál František z Dietrichsteina (1570 - 1636), jehož mocenský vzestup do úřadu moravského zemského mu umožnil shromáždit jednu z největších evropských knihoven své doby. Tato knihovna (kolem 10 000 svazků), obohacená četnými konfiskacemi knihoven protestantů, byla odvezena v r. 1645 Švédy. Jádrem dnešního knižního celku jsou rodové knihovny, které další Dietrichsteinové získali koupí nebo dědictvím. Z nich je významná rodová knihovna protestantských Hoffmanů z Grünpichlu. Po polovině l8. století byla do fondu včleněna rodová knihovna Pruskovských z Pruskova., ve 2. polovině 19. století obohatil zámeckou knihovnu knižní fond mikulovského piaristického gymnázia, jehož nejhodnotnější literaturu tvoří matematické, geologické a astronomické knihy piaristy a profesora matematiky Františka Kassiána Halašky.
Přesto, že byla řada knih prodána knížecí rodinou Dietrichsteinů v roce 1933 na zahraničních aukcích, patří dnes tato knihovna ke skvostům mikulovského zámku. Po dlouhých desetiletích je knihovna od 18. května 2000 zpřístupněna veřejnosti jako součást zámecké prohlídkové trasy. Expozice v knihovním sále přiblíží knižní umění jednotlivých historických období a významné spisovatele, zastoupené v knihovně jejich díly.

• Sklepení s obřím sudem

Obří sud

Bezkonkurenčně nejstarším sbírkovým předmětem ve vinařské sbírce Regionálního muzea je renesanční obří sud na víno z roku 1643. Jeho stavbu si objednal majitel mikulovského panství Maximilián kníže z Dietrichsteina (1596 - 1655), nástupce Františka kardinála Dietrichsteina (1570-1636). Do sudu hodlal ukládat víno, vybrané jako daň od poddaných, kteří měli pronajaté jeho vinice.

• délka: 6,2 metru
• největší průměr: 5,2 metru
• nejmenší průměr: 4,5 metru
• váha: 26,1 tuny
• obsah - starý údaj: 1736 věder a 9 mázů, v přepočtu 1010 hektolitrů 81 litrů (101 081 litrů)
• obsah - po novém měření: 1014 hektolitrů (101 400 litrů)
• počet obručí: 22
• váha jedné obruče: 390 kg

Tradiční vinařství na Moravě

V roce 2000 byla otevřena první část nové vinařské expozice - "Tradiční vinařství na Moravě". Návštěvník je informován o historii pěstování révy vinné, výroby vína a jeho prodeje od prvních zmínek až do začátku 20. století, graf mu přiblíží historické kolísání plochy moravských vinic. Vysvětleno je tradiční pěstování révy a předvedena celoroční práce na vinici. Názorně je vysvětlen tradiční řez révy a pozornost je věnována základnímu nástroji vinaře - vinařskému noži. Zmíněni jsou také škůdci révy a vývoj jejich potírání. Vystaveno je nářadí k obdělávání půdy ve vinici, pocházející z 19. století a primitivní zařízení k chemické ochraně před škůdci ze začátku 20. století. Dále má návštěvník možnost seznámit se s principem práce kládového a vřetenového lisu a poučí se o tradičním postupu při výrobě vína. Expozice ukazuje také základní typy vinařských staveb, všímá si různých vinařských nádob a vysvětluje specifické vinařské výrazy, názvy a míry, provázející v minulosti běžný život vinaře, dnes již většinou zapomenuté. Pro lepší představu o organizaci tradičních sklepních prací je jedna z místností zařízena jako lisovna z 19. století.

Galerie vinných lisů

V dubnu 2004 byla ve vedlejší místnosti otevřena druhá část nové expozice, kterou jsme pojali jako galerii dřevěných vinařských lisů. Jako krásné artefakty zde vystavujeme 9 kompletních historických lisů a tři torza. K vidění jsou všechny základní typy vřetenových lisů, lisy s jedním, dvěma i třemi vřeteny, lisy s vřeteny dřevěnými i ocelovými, lisy malé o výšce necelých 70 cm, ale i učinění obři, čnící téměř do 3 m. Nejstarší z nich pochází z roku 1797, nejmladší byl vyroben v roce 1937, jsou zde exempláře z jižní Moravy a ze západního Slovenska. Celkem je možné v Regionálním muzeu shlédnout 15 historických vinařských lisů.

• Zámecká zahrada

Zámecká zahrada obklopující zámek byla po dobu působení rodu v Mikulově nedílnou součástí zámeckého sídla. Dietrichsteinové jí proto věnovali stejnou pozornost a péči jako v případě zámeckých interiérů. S nově získanými poznatky z oblasti historické zahradní architektury a botanické skladby se můžete seznámit na informačních panelech.

• Římané a Germáni v kraji pod Pálavou

Expozice získala v roce 2008 nejvyšší ocenění v kategorii Muzejní výstava roku 2007. Cenu Gloria musaealis.

Expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou, umístěná ve veřejnosti dosud nepřístupných sklepních prostorách zámku, přibližuje prostřednictvím archeologických nálezů život na Moravě v prvních staletích našeho letopočtu.
Její první část představuje kulturu Římanů, kterou ilustrují výrobky římskoprovinciálních dílen. Nechybí ani ukázky předmětů, které jsou spojeny s pobytem římských legií na našem území. Součástí expozice je také rekonstrukce podpodlažního vytápění - hypokausta. Ve druhé části jsou prezentovány nálezy, které dokumentují kulturu místního obyvatelstva v době římské na našem území - germánského kmene Svébů. V idealizované rekonstrukci germánské chaty a ve vitrínách jsou umístěny předměty každodenní potřeby: keramické nádoby, kostěné hřebeny, jehlice, spony apod. Způsob, jakým Germáni pohřbívali své mrtvé, přibližují rekonstrukce dvou hrobů vybavených artefakty z mikulovského pohřebiště. Ve vitrínách jsou pak umístěny typické nálezy, které byly ukládány do žárových hrobů: keramické nádoby, zbraně, nože, spony, skleněné korále a jiné.
Vrcholem celé expozice je prezentace unikátního souboru nálezů z hrobky germánského velmože ze 2. století, objevené na konci osmdesátých let u Mušova. Jedná se o jeden z vůbec nejbohatších hrobů na našem území. Obsahoval celou řadu zlacených opaskových kování, zbraní, římských bronzových, skleněných i keramických nádob. Výjimečný je právě množstvím předmětů římského původu a dokladuje také vysokou úroveň germánského řemesla.

• Víno napříč staletími

Nová vinařská expozice Víno napříč staletími byla v Regionálním muzeu v Mikulově otevřena 1. června 2012. Pro mikulovské muzeum ji realizovala firma Praga Mystica s. r. o., za podpory Jihomoravského kraje a Vinařského fondu.
Expozice, neobvyklá svým výtvarným pojetím, souhrnně zpracovává historii a vývoj vinohradnictví a vinařství na našem území v kontextu evropských dějin. Atmosféru dýchající vínem a historií podporuje citlivé nasvícení a komponovaná dobová hudba. V nově zrekonstruovaných a veřejnosti dosud nepřístupných prostorách bývalých barokních zámeckých koníren se před návštěvníkem otevírají vhledy do různých dob i zemí, v nichž víno mělo své nezastupitelné místo. Expozice tak provází třeba románským sklepem, gotickou kaplí, renesančním labyrintem či barokním divadlem a všude poskytuje srozumitelné a obrazově bohatě zpracované informace. Několik filmových projekcí návštěvníkovi přiblíží rozmach vinohradnictví a vinařství v jednotlivých historických obdobích. Milým zpestřením je pak závěrečná projekce jízdy současnou vinařskou cyklostezkou, kterou si může návštěvník vychutnat, když opravdu šlápne do pedálů zde instalovaného bicyklu. Mezi vystavenými exponáty jsou vzácné originály z Moravy i Čech i dokonalé repliky různých sbírkových předmětů souvisejících s vinařskou tematikou. Nejstarším exponátem je 18 milionů let dochovaný otisk révy teutonské, který vůbec poprvé dlouhodobě zapůjčilo Národní muzeum v Praze.
Autoři expozice mysleli rovněž na děti a handicapované návštěvníky, pro které jsou zde různé interaktivní a hmatové prvky. Výstavní prostor je bezbariérový.

• Zámecká kaple

Kaple Panny Marie a sv. Jana Evangelisty je umístěna v prvním patře válcové zámecké věže. Průměr věže je 9 m a síla zdiva 1,5 m. Kaple má osmiboký půdorys, šířka jejího vnitřního prostoru je asi 7,5 m a výška klenby je přes 9 m. Kaple je zaklenuta osmidílnou žebrovou klenbou. Žebra vybíhají z konzol, které jsou zdobeny drobnými, bohatě zkadeřenými listy, někde i vinnými hrozny. Výška konzol nad stávající podlahou přesahuje 5 m. Žebra klenby se sbíhají ve svorníku, na němž je umístěn reliéf v podobě Kristovy hlavy. Zámecká kaple je osvětlena vysokým novogotickým oknem s kružbou, zbudovaným v 19. století. Sklo je vyzdobeno malbou znázorňující v levé části Madonu s dítětem a v pravé sv. Josefa. Ve spodní části nalevo je erb Dietrichsteinů. Do kaple se vstupuje z chodby portálkem, do kterého jsou osazeny železné plátové dveře, zpevněné roštěm diagonálně položených pásů. Dnešní podoba mikulovské zámecké kaple je výsledkem renovace ve stylu novogotiky, datované kamennou deskou na stěně kaple do roku 1871.

• Sezonní výstavy

2024

Autor Restaurátor

Horní synagoga, nazývaná též Stará, Dómská či Altschul, se nachází v řadové domovní zástavbě Husovy ulice, která kdysi tvořila hlavní osu mikulovské židovské čtvrti. Byla vystavěna ve svažitém terénu těsně na úpatí Zámeckého vrchu, na exponovaném místě, kudy vedla jedna z přístupových cest na zámek. Z liturgických důvodů je vzhledem k ostatní řadové zástavbě orientována mírně nakoso. Stavba Horní synagogy se datuje do roku 1550, později budova prošla několika přestavbami a svou současnou barokní podobu získala v letech 1719-1723, kdy byla přestavěna po ničivém požáru židovského města. Impozantní vnitřní prostor byl vynesen v čtveřici kupolí, které jsou sklenuty do čtyřsloupového pilíře uprostřed haly. Tímto unikátním architektonickým řešením je jedinou synagogu takzvaného polského (či východního) typu u nás. Interiér hlavního modlitebního sálu je bohatě vyzdoben štukami a kartušemi. Celému prostoru dominoval barokní svatostánek aron ha-kodeš, jehož autorem byl Ignác Lengelacher. Bohoslužebným účelům sloužila synagoga do roku 1938, kdy Židé před nacistickou hrozbou uprchli z Mikulova. Za války se budova stala skladištěm a k podobným účelům byla využívána i po válce. Neudržovaný objekt však chátral. Zásluhou Regionálního muzea v Mikulově byla synagoga zachráněna před demolicí a v letech 1977-1989 proběhla její náročná oprava. Doba však obnově náboženských památek příliš nepřála a většina religiózních prvků tak ze synagogy zmizela. Odbourána byla zimní modlitebna i rozpadající se přístavek se schodištěm na ženskou galerii, hebrejské nápisy v hlavní síni byly překryty novou výmalbou a odstraněn byl rovněž poničený svatostánek. Po znovuotevření byla synagoga využívána pro potřeby muzea jako výstavní síň a koncertní sál, v roce 2003 zde byla otevřena expozice "Mikulov a moravští Židé".
Poslední velkou proměnou prošla Horní synagoga v letech 2010-2014 kdy v rámci projektu Federace židovských obcí "10 hvězd" - revitalizace židovských památek v ČR" proběhla kompletní rekonstrukce, při níž byla synagoze navrácena podoba, jakou znali mikulovští Židé před druhou světovou válkou. Podle původního půdorysu byla vystavěna nová zimní modlitebna, stejně tak se do původních míst vrátilo schodiště na ženskou galerii, snížila se úroveň podlahy, zcela se zrestaurovala štuková výzdoba včetně kartuší s hebrejskými nápisy a dle dochovaných fotografií a obrazů byl obnoven i svatostánek. Poslední zachovaná mikulovská synagoga dnes slouží výstavním účelům a během celého roku se zde koná řada kulturních a vzdělávacích akcí, pořádaných Regionálním muzeem v Mikulově.

Přijeďte na místo, kde před 30 tisíci let žili lovci mamutů, prohlédněte si exponáty z té doby a na chvíli se vraťte v čase.
Ze země vystupující asymetrické bílé věže se podobají skalám, jež se tyčí na svazích Pálavy. Už jen stavba archeologického parku je jedinečná. Výstavní prostor je prakticky celý skryt v terénní vlně. Na okraji Pavlova, v místě, kde se rozkládalo sídliště z období mladého paleolitu a které bylo v roce 2010 prohlášeno za národní kulturní památku, vznikla moderně pojatá terénní expozice. Návštěvníci se zde mohou projít kolem odkryté částí skládek mamutích kostí, ponechané po archeologickém výzkumu přímo na jejím původním místě. Expozice, začleněná do moderně pojaté architektury, představuje zájemcům osídlení našeho regionu v době před 25-30 tisíci lety, zajímavou a bohatou materiální kulturu lovců-sběračů, včetně četných příkladů vyspělého umění, rituálů a pohřebního ritu.

  www

V rodinném domě s číslem popisným 57 oba Mrštíci skutečně žili a zde také napsali svá nejznámější díla. Alois působil jako učitel v místní škole, Vilém často cestoval mezi Diváky a Prahou, na moravském venkově ale trávil více času. V roce 1963 ku příležitosti oslav stého výročí narození Aloise Mrštíka bylo v jejich domě otevřeno malé muzeum. To bylo pro veřejnost otevřeno až do roku 2018, kdy započala rozsáhlá rekonstrukce.

Po několikaleté rekonstrukci se návštěvníci znovu podívají do Památníku bratří Mrštíků v Divákách. Slavnostní otevření proběhlo 29. září 2021.

Návštěvníci se mohou těšit na expozici, která v sobě propojuje to nejlepší z obou světů – tradici a moderní technologie, moravský venkov a pražskou literární kavárnu, snový svět obou bratrů a jejich všední realitu, klasickou muzejní expozici a moderní technologie.