Titulní strana

Rodina Dietrichsteinů spravovala mikulovské panství dlouhých 370 let, od roku 1575, kdy Mikulov získal Adam z Dietrichsteina, vychovatel císařských dětí Rudolfa a Matyáše, vyslanec ve Španělsku. Adam založil nejmocnější větev tohoto starobylého rodu, větev hollenbursko-mikulovskou. Jeho dědicové byli nadáni schopností budovat moc, slávu a bohatství rodiny. Především kardinál František Dietrichstein, moravský zemský gubernátor v pobělohorské době, který se zasloužil o uchování Moravy v monarchii a její rekatolizaci, využil svého postavení k rozšíření rodového majetku. Z Mikulova vytvořil přední moravské sídlo, vybavené vzdělávacími a církevními ústavy, se sebevědomými měšťany ve výstavném městě s reprezentativním zámkem. Kardinálův synovec Ferdinand, nadaný podnikatelským i politickým talentem, pokračoval v díle svého strýce. Tak v 17. století bylo dietrichsteinské panství druhým největším rodovým majetkem na Moravě.
Další generace dál rozmnožovaly a udržovaly zděděná i nově získaná panství v českých zemích a Dolním Rakousku. Majorátní sídlo rodu, Mikulov a především jeho zámek, bylo místem rodinné tradice, pýchou rodu. Až konec druhé světové války zničil tuto chloubu Dietrichsteinů rozsáhlým požárem, kterému padla za oběť hlavní zámecká budova s inventářem. V padesátých letech uplynulého století byla stavba obnovena péčí Spolku pro obnovu mikulovského zámku. Bylo v ní umístěno okresní muzeum, které zde jako Regionální muzeum v Mikulově stále sídlí a nabízí návštěvníkům své výstavy o historii Mikulovska. Stálá výstava Galerie Dietrichsteinů se věnuje historii rodu, města a panství. Jsou zde vystaveny portréty členů rodiny, které šťastnou shodou náhod unikly zkáze požárem a nyní ilustrují tyto stránky.

Zdroje: MZA v Brně, Rodinný archiv Dietrichsteinů
Jindřich Obršlík-Jan Řezníček-Vladimír Voldán, Rodinný archiv Dietrichsteinů I.–III., Brno 1979.
Mathias Maria Feyfar, Die erleuchten Herrn auf Nicolsburg. Eine geschichtliche Studie auf Original Urkunden begründet. Wien 1879.
Dietrichstein. In: Johann Heinrich Zedler, Grosses vollständiges Universal-lexicon aller Wissenschaften und Künste. Lipsko, Halle 1650–1750.
Václav Richter (edd), Mikulov. Brno 1971.
Eva Drozdová, Dietrichsteinové z Mikulova. Výsledky antropologického výzkumu vybraných příslušníků rodu. Masarykova univerzita, Brno 2006.

Rod Dietrichsteinů pochází z Korutan. Za zakladatele rodu bývá považován Reimpert (†1064), nepřetržitá posloupnost počíná Pankrácem (†1508). Pankrácovi synové založili podle jím získaných rodových sídel Weichselstätten a Hollenburg dvě hlavní rodové větve – František (1477–1548) větev weichselstättenskou a Zikmund (1480–1533) větev hollenburskou. Weichselstättenská větev se v následující generaci rozdělila do vedlejších větví weichselstätten-rabensteinské ve Štýrsku a weichselstätten-weichselstätenské v Korutanech. Obě větve vymřely v polovině 19. století a oba fideikomisy připadly hraběti Mořici z větve hollenbursko-mikulovské. Zikmundovi synové se stali zakladateli vedlejších větví hollenburské linie. Zikmund Jiří větve hollenbursko-hollenburské a jeho bratr Adam hollenbursko-mikulovské. Hollenbursko-hollenburská ztratila obě stará rodová panství Hollenburg a Finkenstein, avšak za knížete Gundakara (1623–1690) byly vytvořeny dva nové fideikomisy – český gundakarský a dolnorakouský gundakarský. Oba fideikomisy připadly dědictvím mikulovské větvi, český v roce 1690, dolnorakouský v polovině 18. století.